BYLINKOVÝ HERBÁŘ

Spirulina není řasa, ale vláknitá sinice. Žije v tropických jezerech Afriky, Asie a Jižní Ameriky. Většina dnešní produkce pochází z Japonska.

 Byla vytvořena přírodou před 3,5 miliardami let a její složení je stále stejné. Byla to první fotosyntetická forma života na Zemi. Jako zdroj potravy ji používali již staří Aztékové a Indiáni ve Střední Americe. Aztékové ji získávali z jezera Texcoco a říkali jí Tecuitlatl (Výkaly z kamene). 

Dnes se používá jako bílkovinový doplněk stravy pro kosmonauty a sportovce. Pro její vynikající biologické složení byla dlouho zkoumána jako možná varianta zdroje potravy pro hladovějící části světa. Z těchto záměrů, ale sešlo, protože pěstování spiruliny je velmi nákladné a je velmi náročná na světlo. 

Spirulina je silný antioxidant. Neutralizuje a pomáhá předcházet vzniku volných radikálů. Podporuje přirozenou obranyschopnost organismu. Používá se jako účinný prostředek na hubnutí. Snižuje hladinu cholesterolu a cukru v krvi. Je doporučována při chudokrevnosti. 

Obsahuje řadu důležitých vitamínů a minerálních látek B1, B2, B3, B6, B9, C, D, E, draslík, vápník, hořčík, sodík, měď, zinek, fosfor, mangan, chrom, jód, selen, železo a chlorofyl. Obsahuje 60% bílkovin a spektrum  všech 8 základních aminokyselin. Jeden gram řasy obsahuje tolik minerálů jako jeden kilogram čerstvé zeleniny. Je vhodná pro těhotné a kojící ženy, děti, celiaky, vegany a vegetariány.

Podle staré Řecké legendy, když Země spatřila krásnou bohyni Afroditu, rozhodla se, že vytvoří něco stejně krásného a stvořila růži. Proto byla růže zasvěcena bohyni Afroditě a používala se do magických směsí k přivolání lásky. 

Indická legenda zase praví, že nejkrásnější žena na světě, krásná Lakšmi se zrodila z poupěte růže, které se skládalo ze 108 velkých a 1008 malých okvětních plátků. Bůh Višnu, ochránce vesmíru, spatřil krásnou Lakšmi v růžové kolébce, probudil ji polibkem a později si ji vzal za ženu. Od té doby je Lakšmi bohyní krásy a růže posvátným květem.

Další legenda uvádí šípkový keř jako součást poporodních rituálů na počest bohyna Freyji, která byla ochránkyní plodnosti a pomocnice při porodu.  Kdy porodní báby zakopávaly po porodu placentu pod šípkový keř, aby bylo novorozeně zdravé a dobře se mu dařilo. 

Oblíbené byly zejména ve starověkém Řecku a Římě. Ve staré Persii se růže pěstovaly kvůli růžovému oleji nebo růžové vodě. Ve starém Římě byly růže symbolem bohatství. Nejbohatší se v růžových lístcích koupali. Ve středověku se růže pěstovaly především v klášterních zahradách pro své léčivé účinky. Ve Francii se z nich destilací vyráběla růžová voda, která se pak přidávala do nejkvalitnějších francouzských parfémů. 

Šípková růže je dnes rozšířena téměř po celém světě. 

Pomáhá zejména v zimním období při chřipce a nachlazení, pro zvýšení obranyschopnosti organismu a zvýšení imunity, při jarní únavě, při infekčních chorobách ledvin a močového měchýře, při zácpě.

Používají se převážně plody šípky, které obsahují hodně vitamínů zejména C, B1, B2, E, P a K. Některým lidem můžou způsobit alergickou reakci. Vyrábí se z nich džemy, sirupy, čaje nebo vína. Lze použít i listy na přípravu čaje nebo v době květu okvětní lístky k přípravě džemu nebo sirupu. 

Nejčastější formou léčení jsou obklady z čerstvě  nastrouhaného kořene, odvary, masti nebo tinktury.